DCM Plzeň

SPOLEČENSTVÍ

„Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“

(Mt 18,20)

 

Na této stránce najdeš společenství, která vede DCM Plzeň, nebo s nimi spolupracuje. Můžeš se zde inspirovat tipy, jak začít vést vlastní spolčo ve tvém okolí. 

MINISTRANTI

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

Čti více »

SŠ SPOLEČENSTVÍ

KDO JSME? Jsme otevřené středoškolské společenství pro všechny od 15-20 let.  Pokud nás navštívíš, najdeš partu přátel, kteří se setkávají

Čti více »

HORA

KDO JSME? Jsme plzeňská parta převážně katolických vysokoškoláků (ZČU, LF UK). KDE NÁS NAJDEŠ? Scházíme se pravidelně každou středu v 19

Čti více »

JAKÉ MOHOU BÝT ZÁSADY VEDOUCÍHO SPOLEČENSTVÍ?

Modlím se za své společenství.

Chci pomáhat a nechám si pomoci (zpověď, rozhovor…).

I já zde (ve společenství) čerpám.

Odpovědi na otázky hledám spolu s ostatními.

Nejsem zde tím, kdo zná odpovědi na všechny otázky.

Kladu otevřené otázky.

Co se ve společenství řekne zůstává uvnitř.

Jsem tu pro své společenství.

 

DRUHY SPOLEČENSTVÍ:

Existuje mnoho druhů společenství, každé má svůj osobitý ráz a charakter a druhy se mohou prolínat, přesto lze několik základních druhů společenství rozlišit: 

  • Modlitební společenství: Společenství lidí, kteří se pravidelně scházejí za účelem modlitby a veškerý vyhrazený čas tráví modlitbou. 
  • Biblické společenství: Společenství lidí, kteří se pravidelně scházejí k modlitbě spojené s diskusí a rozjímání nad biblickými texty – např. rozebírají společná nedělní evangelia, čtou na pokračování jednotlivé knihy SZ i NZ, apod. 
  • Společenství kamarádů: Společenství lidí, kteří se pravidelně scházejí, aby se společné modlili a diskutovali nad různými tématy. Mezi jeho členy bývají přátelské vazby a otevřená atmosféra, nebojí se tedy mluvit i o sobě a o osobních záležitostech a zkušenostech. V tomto druhu společenství jsou vítané stmelovací hry, aktivity, společné víkendové či prázdninové akce. Noví členové nepřicházejí moc často a může být pro ně obtížné do společenství zapadnout
  • Otevřené společenství: Společenství lidí, kteří se pravidelně scházejí, aby se společně modlili a diskutovali nad různými tématy, podobně jako společenství kamarádů. Toto společenství je ale více otevřené novým členů a společné sdílení bývá méně osobní.

DRUHY SPOLEČENSTVÍ:

Autentické společenství nevzniká, ale prochází procesem zrození, a to tak, že musí projít několika fázemi, které nyní stručně popíšeme:

  • První fáze bývá označována jako tzv. pseudokomunita: představte si skupinku lidí, mezi nimiž vládne, alespoň na první pohled, jakási relativní idyla. Lidé se chovají vůči sobě navzájem velmi ohleduplně, až přehnaně či křečovitě ohleduplně, předstírá se, že neexistují žádné větší rozdílnosti. Toto období však většinou nevydrží dlouho a nastupuje fáze tzv. chaosu.
  • Fáze chaosu je obrazný výraz pro označení stavu, když, zjednodušeně řečeno, dojde u členů té tzv. pseudokomunity k deziluzi či frustraci. Už se nepředstírá, že jsme všichni v pohodě, že si všichni rozumíme, už se nehraje ono zvláštní divadlo, ale naopak to napětí a rozdíly, některé dosud možná ne zcela uvědomované, skrývané či nepřipouštěné, se objevují zřetelně navenek, a zpravidla se projeví hádkou, roztržkou, konflikty. V této situaci se může stát, že někdo se pokusí původní stav té jakési idyly obnovit. Pokusí se ty rozdíly nějak vyhladit, vykořenit, ostatní údajně znovu sjednotit. Takový pokus může být realizován rozličným způsobem – domluva, diskuse, atd. Potíž je v tom, že jak víme, ještě nikdy se nikdo nezměnil jen pod tíhou argumentů, byť správných. Takže ten pokus může vyústit až k tomu, že se stanoví určitá pravidla, závazná pro všechny, a spolu s nimi se začne vyvíjet jakýsi psychický nátlak na jejich dodržování.
  • Třetí fáze: Předchozí fáze vydrží spíše jen krátce a po ní stojí společenství na křižovatce, ze které vedou celkem čtyři cesty:
  1. rozpad skupiny
  2. vznik organizace s pevnými pravidly
  3. návrat zpět do fáze pseudokomunity, tzn. že by se aspoň částečně podařilo spory nějak udusit, lidé se přestanou hádat, a zase se více či méně křečovitě začne hrát divadlo, že si rozumíme, – ale to napětí tam zůstane. V takovém případě je zřejmé, že ta skupinka do fáze skutečného společenství nedozraje;
  4. fáze zlomu (vakua – vyprázdnění), které vede ke zrodu společenství. 3

Přibližme si alespoň zjednodušeně poslední cestu: každý jednotlivý člen skupiny si uvědomí: má-li se ke společenství dospět, musím začít u sebe: odložit své iluze, nelpět na svých představách, rezignovat na své osobní ambice. Za druhé: chci se poctivě učit přijímat a respektovat jednoho každého druhého takového, jaký je. Pochopitelně že nemohu nějak pokrucovat své pocity, já nemohu a nemusím spontánně sdílet názory druhého, ale já se mohu učit respektovat každého v jeho jinakosti mnohem důsledněji. Nejen ho nepředělávat nikoho podle sebe, nejen že si dávám pozor na sklony k manipulaci, já mohu nacházet na každém najít něco pozitivního. I od toho protivy, který mi nejvíc jde na nervy, se mohu něčemu naučit. Uvědomí-li si toto všichni, je to velmi nadějné.

ZDROJ

UŽITEČNÉ ZDROJE A LITERATURA:

O modlitbě: 

  • Bianchi, E.: Modlit se Boží slovo, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2007. 
  • Guardini, R.: O modlitbě, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2006. 
  • Lewis, C. S.: Průvodce modlitbou, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2006. 
  • Steinová, E.: Myšlenky a meditace, Trinitas, Svitavy, 2000. 
  • Stinissen, G.: Rüst v modlitbě, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2006. 
  • O modlitbě s Davidem Torkingtonem, svazek 9, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2002. 

O čtení Bible: 

  • Hechtová, A.: Přístupy k bibli, Metody pro skupiny Úvodní kurz, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1997. 
  • Kremer, J.: Sedm pravidel pro četbu Bible, Pastorační středisko Praha, 1996. 
  • Lacourt, J.: Odvaha k vife – Ježíš z Nazareta, Portál, Praha, 1992. 
  • Pennesi, A. O: Kristus podle New age – kritická analýza, Matice cyrilometodëjská S. r. O., Olomouc, 2000. 
  • Sávva, A.: Život našeho Pána Ježíše Krista, Pravoslavná církev v Československu, 1991. Sidon K.: Návrat Abrahamův, Püdorys, Praha, 1995. 

Další:

  • Balik, J.: Pojď a následuj mě, 1.a 2.díl, Paulínky, 2000.
  • DOCAT: MEUSER, Bernhard a Nils BAER.sociální nauka církve pro mladé. V Praze: Karmelitánské nakladatelství, 2017. ISBN 978-807-1959-311.
  • DOCAT: DICK, Klaus a Nils BAER. česky : svátost smíření : „provádím aktualizaci!, zpovídám se!“. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2017. ISBN 9788071957485.
  • YOUCAT: katechismus katolické církve pro mladé. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2011. ISBN 978-807-1955-641.
  •  YOUCAT: LENGERKE, Georg von a Dörte SCHRÖMGES.: česky : modlitební knížka pro mladé. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. ISBN 978-807-1955-955.
  • YOUCAT: MEUSER, Bernhard a Nils BAER.  česky : příprava na biřmování. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2013. ISBN 978-807-1956-808.
  • Na cestě k člověku: témata pro společenství mladých lidí. [Praha]: Sekretariát Sekce pro mládež ČBK a AKSM, 2014. ISBN 978-802-6068-891.
  • Dar společenství církve: témata pro společenství mladých lidí. [Praha]: Sekretariát Sekce pro mládež ČBK a AKSM, 2015.
  • Křesťan ve víru světa: témata pro společenství mladých lidí. [Praha]: Sekretariát Sekce pro mládež ČBK a AKSM, 2015. ISBN 9788090614314. ISBN 9788090614307.
  • KALOCSÁNYI, Ján a Martina KILNAROVÁ. Inspiromat pro práci se společenstvím mládeže: krátké programové bloky. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002. ISBN 80-726-6117-5.

Internetové zdroje: